zlinskedumy.cz

1. VY_32_INOVACE_54_16 www.zlinskedumy.cz

2. Co to je-syndrom vyhoření? Je to stav masivního vyčerpání, který je pociťován jako citová vyprahlost! Pojem: „burnout“= vyhoření, vyhasnutí !!! - zavedl v r. 1974 psychoanalytik Herbert Freundenberger. Objevuje se :u angažovaných pomahačů zdravotníci sociální pracovnice učitelé

3. Projevuje: se tělesným a emocionálním vyčerpáním, únavou, popudlivostí, nedůvěřivostí, depresivitoua cynickým postojem k vlastní práci a klientům. Označován jako: „fenomén prvních let v zaměstnání“, kdy po vysokých očekáváních, entuziasmu, nastává zklamání, frustrace, bezmocnost, rezignace. Zmiňován jako: tzv. syndrom pomahače, kdy se člověk prostřednictvím pomoci druhým snaží zakrýt a odvrátit vlastní emocionální bezmocnost.

4. Příčiny: 1. Individuální vysoké nároky na sebe sama, při nesplnění cíle pocity porážky neschopnost požádat někoho o pomoc vnitřní nutkání pomáhat za účelem udržení pocitu vlastní hodnoty kombinace zátěže pracovní a soukromé 2. Pracovní pracující více dává než dostává nedostatek radosti a ztráta prožitků z úspěchu neschopnost naplnění vlastních cílů a ideálů malá svoboda v rozhodování necitlivé vedení nadřízených (málo pochvaly, málo uznání)

5. Tři komponenty vyhoření1. Tělesné vyčerpání Chronická únava, nedostatek energie, slabost, vyčerpání. Větší náchylnost k úrazům, bolesti hlavy, pocity nevolnosti, napětí svalů, šíje a zad. Změny jídelních návyků, změny tělesné hmotnosti. Poruchy spánku. Pomoc alkoholem, cigaretami, léky, jídlem. 

6. 2. Emocionální vyčerpání Pocit beznaděje, bezmoci. Veškerou energii, která jim zbyla, spotřebují nazvládání běžných úkolů každodenního života, jsou přesvědčeni, že už nemají co dát. Cítí se „emočně vysátí“ !

7. 3. Duševní vyčerpání Trpí negativním postojem k sobě samému, k vlastní práci, k vlastním úspěchům, ale také ke klientům. Člověk přestává vnímat, že lidé kolem mají stejné pocity a myšlenky jako on, dehumanizace postoje ke klientům.

8. Fáze vyhoření 1. Stadium nadšení, s idealismem a nadšením se naprostá většina nováčků vrhá do práce, ta je nejdůležitější součástí jejich života. Dobrovolné přepracování. 2. Stádium stagnace, počáteční nadšení dohasíná, práce není už tak přitažlivá, slevuje ze svých očekávání a chce mít volný čas, rodinu, peníze. Snaha uspokojit tyto potřeby. 3. Stadia frustrace, charakteristického otázkami po efektivitě vlastní práce a smyslu práce jako takové. Objevují se emocionální a fyzické obtíže. 4. Stadium apatie, dělá jen to, co má v náplni práce, co je nutné, dominuje snaha udržet si místo a příliš se nenamáhat. 5. Stadium intervenceje jakýkoliv krok, který je reakcí na vyhoření a vede k přerušení koloběhu zklamání. Intervence znamená nově definovat svůj vztah k práci.

9. Prevence Zařadit vlastní zdraví a kondici mezi nejdůležitější hodnoty !!! Pěstování dobrých mezilidských vztahův rodině, v zaměstnání i mimo ně.

10. Jak řešit syndrom vyhoření ? Odejdou ze zaměstnánía změní svůj původní obor, tato strategie je úspěšná, ale existuje nebezpečí, že svůj krok budou hodnotit jako osobní selhání. Změna zaměstnání v rámci oboru, přináší jen dočasnou úlevu, protože i na novém zaměstnání jsou konfrontováni s podobnými problémy, tím že tito lidé vystřídají několik zaměstnání, mohou získat chronický pocit beznaděje a selhání. Útěk do vyšší pozice, je nebezpečí, že svým postojem „nakazí“ i své podřízené! Nepodniknou nic, vedeni touhou po zajištění zaměstnání zůstávají léta na místě, které jim nepřináší nic, kromě jistoty zaměstnání. Využití své situace k osobnímu růstu, krize může dát podnět k přehodnocení svých priorit, k rozpoznání svých slabých a silných stráneka může příště pomáhat předejít vyhoření.

11. Pokus se odpovědět U jakých profesí se syndrom vyhoření objevuje nejčastěji? Kdo poprvé použil výraz „burnout“ ? Uveď příklady, jak je možné řešit syndrom vyhoření. Syndrom vyhoření má tři komponenty, vzpomeneš si jaké?

12. Zdroje a prameny Gillernová,I - Malotínová, M.: Psychologie pro střední školy, Praha, SPN 1992 Hyhlík, F. – Nakonečný, M.: Malá encyklopedie současné psychologie, Praha, SPN 1973 Klapáč, M.: Psychologie v praxi, Praha, 1992 Novák, L.: Základy psychologie, S & M, Praha, 1992 Gillernová, I., Buriánek, J.: Základy psychologie, sociologie. Praha, Fortuna 1995 Hartl, P.: Psychologický slovník. Praha, Budka 1993 Janoušek, J., Hoskovec, J., Štikar, J.: Psychologický výkladový atlas. Praha, Karolinum – Academia 1993 Nakonečný, M.: Základy psychologie osobnosti. Prahy. Management press 1993