Člověk a životní prostředí v historii

1. Člověk a životní prostředí v historii EV – 2. kapitola

2. Člověk a životní prostředí v historii Člověk – specifickýživočišný a sociální druh, cílené ovlivňování svého životního prostředí, vytváří pro svůj rozvoj stále výhodnější podmínky v soutěži s ostatními organismy. Současná nejvýznamnější geomorfní síla ovlivňující i celou biosféru. Nebezpečí: - působení v časových jednotkách mnohem kratších oproti klasickému přírodnímu - dějiny lidské civilizace - doposud nikdy se nepodařilo beze zbytku odhadnout, natož eliminovat zpětné důsledky a rizika vývoje hospodářské činnosti, vědy a techniky. Počátek existence myslícího člověka dnešního typu - s novými nálezy se posouvá stále dál do minulosti (Homo habilis – před cca 2 mil. let, Homo erectus 1,8-0,3 mil. let;Homo sapiens sapiens - asi 130 000 let…), za tuto dobu 3 velké vývojové fáze: civilizace lovecko-sběračská (nejdelší období), civilizace zemědělská, civilizace průmyslová. Dnes - další vývojová fáze = komunikační.

3. Vývoj člověka První zástupci rodu Homo: Homo rudolphensis – 2.4-1.6 Ma, Homo habilis – 2.2 až 1.6 mil. let (současníci – Australopithecus robustus, A. boisei…) – kultura olduvajská (oldowan) Homo ergaster (1,8 – 1,2 Ma) Homo erectus (1,8 –0,3 Ma) – počátkem kvartéru rozšíření z Afriky do Eurasie, nejstarší člověk i v ČR - acheuléen(Přezletice, Stránská skála) Homo habilis (rekonstrukce: Prof. Krantz) Homo erectus

4. archaický Homo sapiens = Homo sapiens steinheimensis - 0,4-0,1 Ma Homo sapiens neanderthalensis (0,15 –0,03 Ma) – moustérien + Homo sapiens sapiens (0,13 Ma- současnost) – nejprve Afrika a Přední východ, v pleistocénu řada kultur, např. aurignacien, solutréen, gravettien, magdalénien… (Dolní Věstonice, Pavlov,…), umění ?

5. Doba předhistorická (civilizace lovecko-sběračská) od vzniku člověka jako druhu do počátku zemědělské revoluce (asi před 20 000 lety) – starší doba kamenná. Člověk - součást přírody, jeden z druhů, lov a sběr (potrava, příbytek, oděv – přírodní materiály, dřevo, kosti, kůže, kameny…). artefakt Fosilní žraločí zub používaný jako řezný nástroj. Pavlov (gravettien) Zpočátku přírodu nijak podstatněneovlivňuje (víc než jiné druhy), jen mírně pozměněné postavení v potravním řetězci a pyramidě. Postupně změna vztahu k přírodě: dokonalejší nástroje, zbraně, využívání ohně, vypalování lesů, ochočování některých zvířat (vlk), kultura (skalní malby – Francie, Španělsko, keramika – první umělý materiál: Věstonická venuše). Vztah s přírodou ne zcela harmonický – schopen devastace přírodních zdrojů (nadměrná spotřeba nebo nerozumné využívání),ohrožování živé přírody (možná způsobil nebo aspoň urychlil vymírání některých živočichů - mamuti). Čisté přírodní prostředí, ale v příbytcích(chýše, jeskyně) topení otevřenými ohni, svícení lampami, loučemi aj. = silně znečištěné ovzduší. Nepříliš početné skupiny(v této fázi se nemohlo uživit příliš mnoho lidí).

6. Zemědělská revoluce (Zemědělská civilizace) Vznik zemědělství - před 10-20 000 let (konec starší doby kamenné) = člověk se zásadně vyděluje z ostatní přírody. Zcela nový způsob obživy(pěstované plodiny, hlavně obilí - pole, chov domestikovaných zvířat - pastviny) = zemědělská revoluce (první velká civilizační revoluce). Zemědělství – několik ohnisek, pravděpodobně nezávisle na sobě. Pro nás nejdůležitější = Střední východ (hranice Turecka, Íránu a Iráku) – před 12-15 tis. let, postupné šíření zemědělství, stěhování, osidlování nových území (poslední – osídlení Severní Ameriky a kolonizace afrických území = rozšíření zemědělské civilizace do celého světa), vytlačování původních kmenů lovců a sběračů. Zemědělský hospodářský systém – účinnější, schopen uživit daleko více lidí. Vznik větších sídlišť, vesnice a města(90% obyvatelstva - přímá vazba na zemědělství). Zdroj energie – takřka výhradně sluneční záření, velmi málo voda, vzduch a zvířata. Většina materiálů - ze zemědělské činnosti, podstatně méně z nerostných zdrojů (např. kovy – doba bronzová, železná). Replika obytného domu, 8 až 7 000 BP Expozice - Museum für Urgeschichte des Landes Niederösterreich; Asparn/Z. Foto: A.Roszková Srp tvořený mikrolity (replika)

7. Životní prostředí - zásadní změny - ohrožování až devastace prostředí, zásahy do ekosystémů a biologické rozmanitosti, trvalé a nevratné změny v krajině, často výrazně negativní, nerozumné hospodaření s přírodními zdroji = vážné poruchy: erozepůd – např. vykácení rozsáhlých ploch lesů (Evropa, severní Afrika) a jejich proměna v holou skálu (pobřeží Jadranu – cedrové porosty– stavba lodí), rozšiřování pouštíovlivněných těžbou dřeva; technologie zavodňování = trvaleneudržitelný systém, neustálý výpar vody azasolování půd=úpadek a zánik civilizací (např. kolem Eufratua Tigriduatd.), znečišťování vody(Římané – otrava olovem?), ovzduší - zasaženo nejméně (plynné, kapalné i pevné znečišťujícílátky, alelikvidace lesů– poměrně výraznézměny mikro- a makroklimatu). Využívání území jako zdroje i jako úložiště odpadů(obecně – výpusť pro všechny druhy znečištění - velké rozdíly - venkov x města). Pohansko u Břeclavi (velkomoravské sídliště) - oblast zasažená povodní v roce 2006

8. Všechny změny však nelze hodnotit jako zhoršení, člověk dokázal vytvořit krajinný systém dlouhodobě stabilní (původní ekosystémy narušeny, ale nahrazeny jinými, s odlišnými sukcesními řadami a druhově někdy bohatšími, i struktura krajiny někdy bohatší(členitá mozaiková krajina, rybníkářská krajina - jižní Čechy). Hospodářské využívání krajiny - vnášení dodatkové energie (orba, setí, sázení, sklizeň, hnojení, hubení plevelů…), avšak zajišťováno z obnovovaných zdrojů uvnitř uzavřeného systému (statek = obydlí + hospodářské budovy, zvířata, polnosti, les atd.) = systémy přírodě blízké s neutrální energetickou bilancí schopné zahrnout člověka včetně jeho potřeb, mohou býtlokálně soběstačnéadlouhodobě nebo trvale udržitelné. Všechny změny stavu ŽP: prostorově lokální, nejvýše regionální, krátkodobé i dlouhodobé, často trvalé i nevratné, celkově však planetárně udržitelné. Měřítkem trvání této etapy – tisíciletí.

9. Průmyslová revoluce (průmyslová civilizace) Asi před 600 lety - nedostatek dřeva (Anglie), uhlí = nový mnohem účinnější zdroj levné energie, spalování a převod tepelné energie na energii mechanickou, využití páry, výroba mechanických strojů, vznik průmyslu, využívání dalších nových materiálů = obrovský rozvoj techniky a průmyslové civilizace, postupný přechod od řemeslné výroby k manufakturám a továrnám, nové technologie, koncentrace výroby x dělba práce, specializace a rozšiřování obchodu, kolonizace = zásadní změny struktury společnosti v rámci národa nebo státu, ale i v globálním měřítku. Zemědělství = stále důležitý zdroj výživy, ale jen asi 5% všech pracovních sil (obrovský rozdíl x zemědělské civilizaci). Klady: globální charakter (komunikace, informace – volný pohyb, rozvoj vzdělání, cestování, více volného času, růst životní úrovně, zdravější, vyšší věk).

10. Zápory: - rychlé a bezohledné čerpání přírodních zdrojů(obnovitelných i neobnovitelných), hrozba konečného vyčerpání některých neobnovitelných (např. fosilní – několik set, někdy desítek let) - zrychlení hospodářského růstu (těžba, průmysl a velkoplošná zemědělská činnost, energetika, doprava) = poškozování ŽP v měřítku lokálním, regionálním i globálním – zasaženy všechny jeho složky –půda, lesy, tekoucí i podzemní vody, ovzduší, mikro-, mezo- i makroklima - plošná devastace krajiny(lokální i regionální),její součásti už nejsou schopny vyváženě a v původní míře plnit své přirozené funkce(např. les –funkce vodo- a půdoochranná, klimatotvorná, termoregulační, refugiální, k člověku - zdravotní, kulturní, estetická, apod.). - růst množství odpadů - celkově i na obyvatele = zvláštní,uměle vytvořená složka ŽP, zpravidla nejsou ŽP hladce asimilovatelné(specificky odpady toxické a radioaktivní). - nová znečištění – hluk, fotochemický (přízemní) ozón, elmag smog, světlo (vliv na zdraví a životní pohodu dodnes málo znám a doceňován).

11. - snižování biodiverzity - každoročněvyhyne až 10 tisíc druhů. - narušování a poškozování jednotlivých ekosystémů i celých biomů(společenstva organismů obývajících rozsáhlá území se společným klimatem a tvářností - tundra, ap.). - poškozovány a ohroženy celé globální biosférické systémy(atmosféry, hydrosféry hydrologický cyklus, cirkulace oceánů, stratosférická ozónová vrstva, tvorba a eroze půd…). - místní vlivy + dálkový (i transkontinentální) přenos a rozptyl znečišťujících látek (insekticidy, pesticidy, hnojiva). - globální oteplování – skleníkový efekt plynných, areosolových i pevných částic emitovaných do ovzduší lidskou činností – hrozba záplav nízko položených pevnin, vysychání a zasolování půd, usychání a odumírání lesních porostů. Ohrožení biosféry a geosféry = postižena planeta jako celek i všechny části jejího složitého organismu – změna evolučních procesů planety.

12. Jednotlivé vlivy se v čase sčítají a) kumulativně (postupně a kvantitativně), b) synergicky(v kratších časových intervalech kvalitativně – významný společný účinek různých vlivů, samostatně třeba neškodných). Spolu s vlivem antropogenní činnosti se násobí i dopady a účinek přirozených přírodních vlivů - frekvence výraznějších negativních dopadů exponenciálně vzrůstá nebo mají podobu náhlé jednorázové události – katastrofy. Negativní vlivy – účinky často dlouhodobé, důsledky nevratné nebo vratné jen v dlouhodobém měřítku a za cenu vysokých nákladů finančních i materiálových. = Strategie: je třeba čelit 2 rozdílným typům ohrožení: a) dlouhodobé kumulativní nebo synergické vlivy(relativně menší dopad, ale vysoká míra pravděpodobnosti hraničící s jistotou), b) události katastrofického rozsahu(ale malá míra pravděpodobnosti). Průmyslová revoluce a její dopady – měřítko trvání – staletí.

13. Komunikační revoluce Posledních 100 let - informace a komunikační akty zastupují původní materiální realitu.Civilizační proměny – přímo závislé na informacích a komunikaci, samy produkují obrovská množství informací a vytvářejí mnohačetné zpětné informační a komunikační vazby. Maximální míra propojení planety („efekt motýlího křídla“) = maximální rozšíření prostoru, zrychlení. Dvojí protichůdný proces: a) vyhrocování civilizačních střetů(síla zbraní a globální propojení ekonomiky a politiky = mnohem širší a hlubší dopad nejen pro region, kde se odehrávají) b) urychlování civilizačního sjednocování - jediné planetární společenství. Globální tlak ekonomické efektivity euroamerické civilizace - šíření hospodářských i hodnotových modelů do málo rozvinutých nebo rozvojových zemí. (modely nejsou trvale udržitelné!) Příjemci – přitažlivost vysoké životní úrovně - především množství materiálních statků), původci - často sobecké zájmy (snazší řešení některých globálních problémů, přístup k přírodním zdrojům, trhy, politický vliv).

14. Unifikační proces i uvnitř euroamerické civilizace: (např. EU) Žádoucí a prospěšné sjednocování: občanské, legislativní, politické (otevřené liberální občanské demokracie), ekonomická a obchodní pravidla, lidská práva a svobody a částečně morálka, věda (spolupráce a výměna poznatků). Nežádoucí:likvidace různosti etnické, kulturní, zvykové, jazykové, umělecké, folklórní, nutná podpora co nejvyšší všestranné místní soběstačnosti a identity Evropa x Severní Amerika: Americká společnost – vznik za cenu zničení a téměř vyhubení původních kmenů, výhoda zakládání demokracie „na zelené louce“ – obrovský volný prostor. Národnostní a kulturní enklávy -aspoň částečně původní identita X „občanský národ“ – silná skupinová soudržnost na základě občanských ctností, nové společné historie, tradic a hodnot. Evropa řeší svou budoucí podobu ve všech rovinách a se všemi riziky, nejvyhrocenější drastické národní konflikty, krize kulturní nivelizace. Globalizace lidské společnosti x zvětšování individuálních lidských práv a svobod Individuální svoboda –dosud není provázenaglobální odpovědností (lidé ji nejsou schopni ani vnímat a pochopit, natož prakticky převzít).

15. Důvěra ve schopnost vědy, techniky a technologiíuspokojit libovolnou společenskou objednávku. Skutečnost – za každý zdánlivě efektivnía zcela neškodný objev vždy nutno zaplatit, byť v původně nečekané podobě). Uspokojení potřeb vzrůstající životní úrovně a počtu obyvatel Země = stále vyšší stupeň poškození ŽP. Přírodní vědy –poznání a teoretické důkazy limitů svých možností. Moderní věda – jen jeden z možných výkladů světa.Ztráta samozřejmé víry v automatismus dějinného pokroku. Opuštění představy absolutní pravdy,rozpad hierarchického racionalistického modelu světav postmoderní tříšť mnoha souřadných principů, výkladů a hodnot. = Krize? Euroamerická civilizace hledá nový způsob existence(alternativní přístupy ke světu). Ztížení orientace, obtížné hledání modelů chování a rozhodování.Mnohost podnětů, povrchnost. Zánik přirozených jednotek (rodina, rod, osada, vesnice, region) a jejich hodnotových a citových vazeb, zánik lokální soběstačnosti. Ztráta historické paměti, pocitu sounáležitosti, zájmu o věci veřejné, mezigenerační komunikace = degradace kultury i ŽP. Znovunalezení přírody jako hodnotyx „mimoatlantické“ civilizace - nekritické přijímání často zkreslované ideje humanismu (člověk = jediný a konečný cíl). Humanismus = reakce na předchozí vypjatý křesťanský a církevní tlak. Jeho tradice =  nepominutelné dědictví euroamerické civilizace, v rozporu s dobou jeho vzniku dnes často chápána jako zužující a omezující, měla by být naopak dále rozšířena o úctu k životu ve všech jeho formách a o úctu k přírodě.

16. Fenomén volného času a rekreace – vliv na ŽP (druh průmyslu a obchodního podnikání). Tržní hospodářství založené na individuální motivaci x jednotné řízení společnosti ve jménu optimálního využití veřejných statků a přerozdělovaných prostředků k uspokojování veřejných zájmů i práv minorit. Nově utvářená sebezáchovná odpovědnost, teoreticky formulovaná jakostrategie trvale udržitelného rozvoje. Komunikační revoluce – měřítko trvání - desítky let (antropogenní vlivy začínají být i v globálním rozměru měřitelné zkušeností jedince).

17. Vlivy činnosti člověka na životní prostředí a přírodu Ivan Rynda, 1997

18. Hnutí za ochranu životního prostředí začátek 70. let 20. století Významná mezinárodní jednání a úmluvy: 1972 - Stockholm – Konference OSN o životním prostředí člověka = vůbec první světová konference o ŽP, pojmenování problémů, zaměřeníspíše na přírodovědnou stránku problému, heslo „Pouze jediná Země“;výsledek = Program OSN pro životní prostředí (UNEP) – hlavní sídlo v Nairobi, koordinace projektů z oblasti ŽP, ochrany přírody a přírodních zdrojů. Poté – v mnoha státech i mezinárodně různé orgány a instituce naochranu ŽP (zákony, normy, mezní hodnoty, budování čistících zařízení), mezinárodnísmlouvy. Příčina problémů ŽP – hospodářská činnost(hrozba vyčerpání nebo znehodnocení přírodních zdrojů, nadměrné znečišťování prostředí různými odpadními produkty, tento růst nemůže pokračovat donekonečna). Začátek 70. let – požadavek nulového růstu(= zcela zastavit hospodářský růst – nereálné, nelze chudé země natrvalo odsoudit k bídě a hladu)

19. 1983 OSN - snaha vyřešit rozpor mezi ochranou ŽP a hospodářským rozvojem, zvláštní komise (Gro Harlem Bruntlandová); 1987 – výsledná zpráva „Naše společná budoucnost“ (vyšla i česky, Academia 1991). Navržen nový typ hospodářského vývoje – poprvé termín trvale udržitelný rozvoj(sustainable development) = „takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací ¨naplňovat jejich vlastní potřeby“. 1992 – Rio de Janeiro - světová konference OSN o ŽP a rozvoji, tzv. Summit Země (téměř 180 států světa, heslo „V našich rukou“). Přijaty zásady udržitelného rozvoje a Agenda 21. 1994 - Summit OSN o lidských právech, zdůrazněno právo na zdravé ŽP 1996 – Kodaň - Světový summit o sociálním rozvoji, poprvé formulován závazek mezinárodního společenství vymýtit absolutní chudobu 1997 – Kjóto - konference o změně klimatu s přijetím Kjótského protokolu = dokument (28 článků), zástupci 159 zemí OSN -závazek - v letech 2008-2012 snížit emise skleníkových plynů o 5,2% pod úroveň z roku 1990. Platnost protokolu vyprší v roce 2012. 2002 – Johannesburg - Světový summit o udržitelném rozvoji (World Summit on Sustainable Development, WSSD, ratifikace rámcové Úmluvy OSN o změně klimatu a úmluvy o biodiverzitě. Agenda 21. 2007 – Bali – zatím největší konference OSN o změnách klimatu (zástupci 190 zemí), plán jednání o nové dohodě, která má nahradit Kjótský protokol (tzv. cestovní mapa z Bali). 2008 Poznaň – 14. světová konference OSN o změnách klimatu, cílem je navrhnout rámec budoucí dohody, která by měla nahradit kjótský protokol. Delegáti (186 zemí) se zatím pouze shodli na tom, že 2009 v Kodani bude muset být podepsán dokument, který kjótský protokol nahradí, nikdo ale zatím neví, jak bude vypadat. Cesta k dohodě je velmi těžká, světová hospodářská krize prohlubuje nechuť mnoha zemí k rozhovoru o vydávání peněz na boj se změnami klimatu. 2009 Kodaň – žádný nový dokument zatím nepodepsán